Duben 2008

Maďarský ohař krátkosrstý

16. dubna 2008 v 13:24

Maďarský ohař krátkosrstý (Rövidszörü Magyar Vizsla, Hungarian Short-haired Pointing Dog)

Maďarský ohař krátkosrstý (Hungarian Short-haired Pointing Dog) je veselý, přátelský a dosti temperamentní pes, který je zárovn snadno vycvičitelný. Jeho výjimečná vůle a ochota držet se svým pánem kontakt během jejich společné práce, je jednou z jeho základních vlastností.

ANGLICKÝ NÁZEV:
maď.: Rövidszörü Magyar Vizsla, angl.: Hungarian Short-haired Pointing Dog - Vizsla; čes.: Maďarský ohař krátkosrstý
PŮVOD:
Maďarský ohař krátkosrstý (Hungarian Short-haired Pointing Dog) je plemenem vyšlechtěným v Maďarsku. Pochází od východních honičů, přivezených do Karpatské kotliny kočujícími Maďary v 9. století, a zkřížených s místními loveckými psy. Napsané popisky, obsahující jejich grafické ilustrace, které byly nalezeny se datují již do 14. století.
Podle jiných zdrojů jim podobní psi existovali ve střední Evropě již ve středověku a byli používáni především pro lov se sokolem. Maďarská aristokracie si tohoto plemene vysoce cenila a pečlivě dbala na zachování jeho čistoty. Ve 30. letech 20. století byla zkřížením s německým drátosrstým ohařem získán Maďarský krátkosrstý ohař. Specifický moderní chov začal v roce 1920, a díky němu byl v roce 1936 Maďarský krátkosrstý ohař uznán FCI jako samostatné plemeno. Maďarský krátkosrstý ohař je dnes rozšířen ve východní i západní Evropě a v USA.
POPIS:
Maďarský ohař krátkosrstý (Hungarian Short-haired Pointing Dog) je středně velký a elegantní pes noblesního vzhledu, s krátkou červeno hnědo zlatou srstí. Je dosti lehký, suchý a hubený, jeho kostra ztělesnuje harmonii síly a krásy.
Je to všestranný lovecký pes ušlechtilého vzhledu, který musí být schopen pracovat na poli, v lese i ve vodě. Charakteristickým je pro něho vynikající jemný čich, dobře slídí, staví a aportuje a výborně pracuje ve vodě. Zvládne jak těžko schodný terén, tak extrémní povětrnostní podmínky.
Délka těla mírně převyškuje jeho výšku v kohoutku. Hloubka hrudi je o trochu menší, než polovina jeho výšky v kohoutku. Čenich je o trochu kratší, než polovina délky jeho hlavy.

Hlavu má suchou, vznešenou a dobře proporcionální. Lebka je mírně široká i klenutá, s mírně vysloveným stopem. Nos má široký, dobře vyvinutý, s tak širokým chřípím, jak je to jen možné, zbarvení nosu je v harmonii tmavých odstítnů zbarvení srsti. Čenich je svlanatý, není špičatý, má silné čelisti, nosní most je rovný. Oči má středně velké a mírně oválné, s inteligentním a živým výrazem. Uši jsou středně vysoko posazené, poněkud obácené dozadu, jsou jemné, svěšené blízko u lící, na koncích zakulacené, tvarované do písmene "V", jejich délka tvoří asi 3/4 délky jeho hlavy. Krk má středně dlouhý, v harmonii s celkovým zjevem psa, je svalnatý a mírně klenutý. Kohoutek má dobře vyslovený a svalnatý. Záda má pevná, silná a dobře svalnatá. Bedra jsou krátká, široká, těsná, svalnatá a rovná nebo mírně klenutá. Hruď má širokou, hlubokou a dobře vyvinutou a svalnatou. Ocas má posazené poněkud nízko, u základu je silný, směrem ke konci se zužuje. Předn končetiny má při pohledu zpředu rovné a paralelní, při pohledu ze strany jsou vertikální, silně svalnaté a dobrých kostí. Ramena má dlouhá, skloněná a plochá, se silným a suchým svalstvem. Zadní končetiny má rovné a paralelní. Tlapky má oválné a dostatečně klenuté, se silnými polštářky a silnými hnědými drápky. Kůže na těle je dobře přiléhající a těsná. Chůze i pohyb jso lehké a vkusné.
a je velmi suchá, s pravoúhlým čenichem. Oči mají stejnou nebo o trochu tmavší barvu, než srst, jejich pohled je živý a pozorný. Ocas je přiměřeně silný, nízko nasazený, kupíruje se na 1/3.
Dá se dobře vycvičit, protože je poslušný a chápavý. Bývá milován celou rodinou, k dětem se chová něžně.
VÝŠKA:
Maďarský ohař krátkosrstý (Hungarian Short-haired Pointing Dog) má v kohoutku 53 až 64 cm.
VÁHA:
Maďarský ohař krátkosrstý (Hungarian Short-haired Pointing Dog) váží v rozmezí 22 až 30 kg.
SRST:
Maďarský ohař krátkosrstý (Hungarian Short-haired Pointing Dog) má srst krátkou, hustou a hrubou, na dotek by měla být tvrdá. Na hlavě a uších je tenčí, hebší a kratší. Srst pod ocasem by měla být mírně, avšak znatelně delší. Zbarvení je v různých odstínech červeno hnědo zlaté a tmavě pšísečně zlaté. Uši mohou být o něco tmavší. Červené, nahnědlé nebo světlejší zbarvení je nežádoucí. Malé bílé záplaty na hrudi a krku, které nemají více, než 5 cm v průměru, stejně jako bílá značení na prstech, nejsou považovány za chybu. Zbarvení rtů a očních víček odpovídá barvě nosu.
CHARAKTER:
Maďarský ohař krátkosrstý (Hungarian Short-haired Pointing Dog) je veselý, přátelský a dosti temperamentní pes, který je zárovn snadno vycvičitelný. Jeho výjimečná vůle a ochota držet se svým pánem kontakt během jejich společné práce, je jednou z jeho základních vlastností. Je přítulný, veselý a odolný, není ani plachý, ani agresivní, má velmi vyrovnanou povahu.
PÉČE:
Maďarský ohař krátkosrstý (Hungarian Short-haired Pointing Dog) potřebuje zajistit dlouhé a pravidelné procházky. Nezbytností je velká fyzická zátěž. Jeho srst vyžaduje jen nenáročnou péči, udržujte ji však čistou.
PLEMENO:
FCI VII. - Ohaři.
Sekce 1. - Kontinentální ohaři.
S pracovní zkouškou.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
MOK
ČÍSLO STANDARDU:
57/ 13. 09. 2000 (Velká Británie)
DATUM PUBLIKOVÁNÍ PŮVODNÍHO STANDARDU:
06. 04. 2000



Slovenský hrubosrstý ohař

16. dubna 2008 v 13:19

Slovenský hrubosrstý ohař

Velikost: kohoutková výška psa je 62 - 68 cm, feny 57 - 64 cm, poměr délky těla kvýšce u psa je 10 : 9, u feny až 10 : 8. Zbarvení: základní barva je šedá, světlejšího nebo tmavšího odstínu, s bílými znaky nebo bez nich na končetinách a na předhrudí šedé s většími či menšími plotnami, popřípadě se stříkáním. Vzhled: hlava:dostatečně dlouhá, suchá, bez záhybů kůže, přiměřeně velká, lebka má tvar obdélníku, s výraznými nadočnicovými oblouky a čelní rýhou týlní hrbol nepatrný. Stop je mírný, asi 45°. Čenichová partie je přibližně stejně dlouhá jako lebka, dostatečně široká a hluboká, nosní hřbet je rovný, nos velký, tmavý, se širokými nozdrami. Oči: tvaru mandle, jsou dobře vsazené, inteligentního výrazu, zbarvené jantarově oční víčka jsou tmavá. Uši:přiměřeně dlouhé, široce nasazené nad linií očí, na koncích zakulacené. Zuby:v pravidelných čelistech, jsou dobře vyvinuté, nůžkového skusu. Krk: středně dlouhý, suchý, bez záhybů, dobře osvalený, vysoko nasazený. Tělo:dobře vázané, s výrazným kohoutkem hřbet je rovný, dobře osvalený, středně dlouhý, pevný a mírně spádný záď je široká, dostatečně dlouhá, ne strmá hrudník je dlouhý a široký, oválný, dosahující k loktům, se zaoblenými žebry a dobře vyvinutým předhrudím. Břicho a slabiny jsou mírně vtažené. Končetiny:hrudní končetiny jsou dobře vyvinuté, rovné a rovnoběžné, dobře zaúhlené, suše osvalené. Pánevní končetiny jsou dobře zaúhlené, rovné při zadním pohledu, stehna přiměřeně dlouhá, široká a dobře osvalená. Bérce jsou široké a svalnaté. Tlapy:dobře klenuté, uzavřené, okrouhlé, s tmavými drápy a polštářky Ocas: středně silný, výše nasazený, v klidu nesený dolů, v pohybu vodorovně je dobře osrstěný, ale bez kartáče. Kupíruje se na polovinu délky. Srst: má krátkou, jemnou a hustou podsadu, krycí srst je dlouhá asi 4 cm, tvrdá, rovná a přiléhající na čenichové partii je delší a měkčí, tvoří zde vous, obočí je výrazné, čelo, temeno a líce jsou kryté krátkou a hrubou srstí, na uších je krátká a měkká.


Německý krátkosrstý ohař

16. dubna 2008 v 13:14 Ohař

Německý krátkosrstý ohař (Deutscher Kurzhaariger Vorstehhund)

Německý krátkosrstý ohař je ušlechtilý, harmonický pes, jehož tělesná stavba zaručuje sílu, vytrvalost a rychlost.

ANGLICKÝ NÁZEV:
Deutscher Kurzhaariger Vorstehhund
PŮVOD:
Od 14. století se na různých místech Evropy, nejdříve však v oblasti Pyrenejského poloostrova, začínají z velkých honičů vydělovat lovečtí psy, vyznačují se novým způsobem práce: už zvěř nehoní, neštvou, ale vyhledávají nosen a její přítomnost charakteristickým způsobem ukazují lovci. Než se tento způsob změnil k dokonalosti kterou dnes předvádějí Pointři, Setři i kontinentální Ohaři, uplynulo několik století.
Pro jejich vývoj byla rozhodující lovecká práce, zejména však vynález střeleckých zbraní na počátku 15. století, ale hlavně v polovině 16. století objevují se lovecké ručnice s kolečkovým křesacím zámkem. Výrazný pokrok přinesl vynález křesacího zámku na počátku 17. století a následně zavedením brokovnicového náboje.
Vedle honičů se objevuje lovecký pes nového typu, ohař. Jeho nejstarším typem byl španělský "bracce de punta" v jehož jméně se ozývá návaznost na honiče a brakýře. Jeho přímými potomky jsou dnes Španělský ohař a Portugalský ohař.
Velká záliba šlechty, která byla rodově, společensky i politicky úzce propojena, v lovecké kratochvíli, vedla k rychlému šíření tohoto typu loveckého psa po celé Evropě i do velké Británie, kde se stal pointrem, psem který "ukazuje" vystavuje zvěř. Stranou nezůstala ani střední Evropa, včetně království českého, které mimořádnou měrou přispělo k vývoji ohaře drsno - čí hrubosrstého ( viz Český fousek ).
Na německém území byli známi tzv. staroněmečtí ohaři, kteří však až do poloviny 19. století netvořili výraznější samostatný typ, šlo spíš o ohaře na německém území. Výjimkou byli až zvláštně zbarvení wüntemberčtí ohaři, kteří vykazovali četné znaky velkých honičů, zejména typu Svatohubertského psa, včetně na ohaře nezvykle velkých, zavěšených ušních boltců a krčního laloku. Vyznačovali se určitou váhavostí, ale o to větší vytrvalisti, zbarvení byli trojbarevně, krátká srst byla hnědobíle skvrnitá a žlutě pálená. Vyskytovali se i psy, tzv, tygři pstruhovaní, hnědě žíhaní se žlutými znaky nad očima, na ženichové partii, na hrudi, na vnitřních stranách končetin, na tlapách a pod nasazením ocasu. Tito ohaři se zřejmě stali základem, k němuž němečtí chovatelé v letech 1860 - 1880 přidali krev tehdy známého španělského ohaře, rovněž těžšího typu a přímého předchůdce anglického pointra. a opětně posílili noc psem svatuhubertským.
K prvním chovatelům patřil princ Albrecht zu Solms-Bauenfels z Hannoverského domu (kolem roku 1870) a dále např. Julius Mehlich z Berlína, který využil ve svém chovu v roce 1883 přímo anglického pointra a setry. Pro další vývoj všech variet, dnes samostatných plemen německých ohařů, měla rozhodující význam hannoverská výstava ohařů v roce 1879, na niž byly stanoveny základní znaky jednotlivých plemen ohařů. Už v roce 1817 lze však najít popis německého krátkosrstého ohaře v díle Der eigentliche Hühnerhund veterinářeWaltera. Obdobný typ psa zobrazil na své rytině J. E. Ridinger - pod týmž jménem - již kolem roku 1722.
Klub chovatelů byl 1891, pečlivou chovatelskou činností vytvořil z německého krátkosrstého ohaře jednoho z nejvšestrannějších, a proto též nejrozšířenějších ohařů a loveckých psů vůbec.
POPIS:
Německý krátkosrstý ohař je ušlechtilý, harmonický pes, jehož tělesná stavba zaručuje sílu, vytrvalost a rychlost. Jeho ušlechtilost podtrhuje vzpřímené držení těla, plynulé vnější linie, suchá hlava, dobře nesený ocas, přilehající lesklá srst a prostorný, harmonický pohyb. Hlava je suchá, markantní, není příliš lehká ani příliš těžká, mohutností a délkou odpovídá velikosti těla a pohlaví. Oči jsou střední velikosti, nevystupující, ani nejsou zapadlé. Ideální barvou je tmavě hnědá. Oční víčka dobře přilehající. Uši sou středně dlouhé, vysoko a široce nasazené, hladké a bez stačení visí těsně u hlavy, dole jsou tupě zaoblené. Nejsou příliš masité. Jsou-li přiloženy k hlavě, měly by končit zhruba u koutku tlamy.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 62 až 66 cm.
Fena má v kohoutku 58 až 63 cm.
VÁHA:
Váží v rozmezí 27 až 32 kg. (Standard FCI váhu nauvádí.)
SRST:
Německý krátkosrstý ohař má krátkou a hustou, na omak je hrubá a tvrdá. Na hlavě a na uších má být tenčí a kratší, na spodní straně ocasu nemá být nápadně delší. Pokrývá celé tělo.
Zbarvení:
-Hnědá bez odznaků.
-Hnědá s malými bílými nebo tečkovanými odznaky na hrudi a bězích.
-Tmavý hnědý bělouš s hnědou hlavou, hnědými plotnami nebo tečkami. Základní barva takto zbarveného psa není hnědá s bílou ani bílá se hnědou, ale srst vykazuje takovou směs hnědé a bílé, že vzniká cenný, nenápadný vzhled, který je pro loveckého psa tak praktický. Na vnitřní straně pánevních končetin a na špičce ocasu bývá zbarvení častokrát světlejší.
-Světlý hnědý bělouš s hnědou hlavou, hnědými plotnami, tečkami nebo bez ploten. U tohoto zbarvení se hnědá srst vyskytuje ve zmenšené míře, převládají bílé chlupy.
-Bílý s hnědou kresbou na hlavě, hnědými plotnami nebo tečkami.
-Černá barva ve stejných variantách jako hnědá respektive jako u hnědého bělouše.
CHARAKTER:
Německý krátkosrstý ohař má povaha pevnou, vyrovnanou, spolehlivou. Má dobře zvladatelný temperament, není nervózní, plachý ani agresivní.
PÉČE:
Potřebuje dlouhé procházky a pohyb. Srst nepotřebuje větší údržbu, doporučuje se užívat kartáč.
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Německý krátkosrstý ohař se průměrně dožívá 12 až 14 let.
VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Lovecký pes.
VYUŽITÍ DNES:
Lovecký pes a společník.
PLEMENO:
FCI VII. - Ohaři, přinašeči a slídiči.
Sekce 1 - Kontinentální ohaři.
S pracovní zkouškou.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
KO
ČÍSLO STANDARDU:
119/25.04.2001 (Germany)
DATUM PUBLIKOVÁNÍ PŮVODNÍHO STANDARDU:
25.10.200



popis ridgebacka

16. dubna 2008 v 13:07 Rhodéský ridgeback
Rhodérský ridgeback
Rhodéský ridgeback by měl reprezentovat dobře vyvážený vzhled. Je to silný, svalnatý, hbitý a aktivní pes, v liniích souměrný, schopný ohromné výdrže a velké dávky rychlosti. Jeho důraz je kladen na čilost a eleganci, zdraví, bez tendence k masivnosti. Zvláštností plemene je hřeben na zádech, který je zformován vlasy vyrůstajícími v opačném směru, než zbytek srsti. Tento hřeben je "erbem" plemene. Hřeben musí být jasně definovaný, ohraničený, souměrný a směrem ke kyčlím se zužovat. Musí začínat hned za rameny a pokračovat až ke kyčlím. Musí obsahovat 2 koruny či věnce, identické a navzájem k sobě opačné. Průměrná šířka hřebenu je 5 cm. Lebku má plochou, mezi ušima širokou, hlava by měla být při odpočinku bez vrásek, stop by měl být dobře definovaný, a ne v jedné přímce od nosu k týlu. Nos by měl být černý nebo hnědý. Černý nos by měl být doprovázený tmavýma očima, hnědý nos jantarovýma očima. Čenich má dlouhý, hluboký a silný. Rty jsou čisté a dobře přiléhající. Líce má čisté. Oči by měly být dobře oddělené, okrouhlé, jasné a jiskřivé, s inteligentním výrazem, jejich zbarvení je s barvou srstí harmonické. Uši by měly být vysoko posazené, středně velké, v základu dosti široké, postupně se k zakulacenému bodu zužují, měly by být svěšené blízko u hlavy. Krk má dosti dlouhý a silný. Záda jsou silná a bedra mírně klenutá. Hruď by neměla být příliš široká, ale velmi prostorná a hluboká a dosahovat k loktům, přední část hrudi by měla být při pohledu ze strany dobře viditelná. Žebra nikdy nemá kulatá. Ocas je u kořene silný, směrem ke konci se zužuje, není hrubý, měl by být mírně delší, neměl by být připojený příliš vysoko, ani příliš nízko, je nošený v nepatrném zatočení směrem nahoru, nikdy však zkroucený. Přední končetiny jsou dokonale rovné, silné, mají dobrou kostní strukturu a lokty blízko u těla, při pohledu ze strany by končetiny měly být širší, než při pohledu zepředu. Ramena má skloněná, čistá a svalnatá. Zadní končetiny jsou silnější, zadeček dobře ohraničený. Tlapky jsou kompaktní a okrouhlé, s dobře klenutými, tuhými prsty a tuhými a pružnými polštářky. Chůze i pohyb jsou volné a aktivní, končetiny se pohybují přímo vpřed.

Fotky

14. dubna 2008 v 15:51 Norský losí pes
Norský elkhund - Autor:Martin Smrček

N.L.P. popis

14. dubna 2008 v 15:38 Norský losí pes
Norský losí pes šedý (Norsk Elghund Grä)
Elkhund je sebevědomý, energický a trochu nezávislý pes, který miluje život. Je přátelský, dům majitele však spolehlivě ochrání.

ANGLICKÝ NÁZEV:
nor.: Norsk Elghund Grä; angl. angl.: Norwegian Elkhound
PŮVOD:
Národní plemeno Norska, známé jako velice starodávné. Jak dokládají archeologické nálezy, podobní špicovití psi žili v severní Evropě, již před několika tisíci lety. Byli univerzálně použitelní k hlídání, lovu i pasení losů. Odtud vznikl jejich název, který se překládá také jako "losový pes". Používá zcela unikátní taktiku: zvěř vysleduje, zažene na výhodné místo a v útoku kolem ní kličkuje a dokola obíhá. Takto ji až do příchodu lovce drží na stejném místě. Kromě toho se Elkhound využívá k honu na velkou a silnou zvěř (rysy, vlky, medvědy), ale i na drobnou zvěř (např. retrívry). Poprvé bylo plemeno představeno na výstavě Norského loveckého spolku v roce 1877.
POPIS:
Jde o plemeno služebních psů. Jako druhé jméno se používá Elghound nebo Norský losí pes šedý.
Středně velký kompaktní špicovitý pes, proporcionální postavy. Hlava mezi ušima je široká, s okrouhlým čelem a s vyznačeným stopem, se středně dlouhou, postupně se zužující čenichovou partií. Oči má tmavě hnědé. Uši malé, vysoko nasazené, vztyčené, zašpičatělé a pohyblivé. Hrudník je široký a objemný. Bedra silná. Končetiny pevné, rovné a silné, s kompaktními oválnými tlapami. Ocas vysoko nasazený, zatočený do kruhu přes hřbet.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku optimálně 52 cm.
Fena má v kohoutku optimálně 49 cm.
VÁHA:
Pes váží optimálně 23 kg.
Fena váží optimálně 20 kg.
SRST:
Srst je hustá, s měkkým základem, odolná vůči chladu i vlhku, kolem krku delší, na hrudi má přepychový límec.
Zbarvení: různé odstíny šedé s černými konečky, podsrstí je světle šedé.
CHARAKTER:
Elkhound je sebevědomý, energický a trochu nezávislý pes, milující život. Je přátelský, hodí se pro život v rodině. Vyniká otužilostí, díky své husté a kvalitní srsti je před výkyvy počasí dobře ochráněn. Na rozdíl od evropských špicovitých psů má silně vyvinuté lovecké instinkty. Dům majitele spolehlivě ochrání a velice dobře si rozumí s dětmi. Velice úspěšně se umisťuje také na výstavách.
PÉČE:
Vyžaduje laskavé, ale tvrdé zacházení.
PLEMENO:
FCI V. - Špicové a primitivní typy.
Sekce 2 - Severští lovečtí psi.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
NLS
ČÍSLO STANDARDU:
242 (Norsko)

Norský losí pes černý (Norsk Elghund Sort)

Oddaný a milý pes, nehodí se však pro chov v domácnostech.

ANGLICKÝ NÁZEV:
Norwegian Hound, Norsk Elghund Sort
PŮVOD:
Byl vyšlechtěn v Norsku v polovině 19. století Vilhelmem Dunkerem, který křížil ta nejlepší oceněná plemena angloruských honících psů. Pan Dunker vyšlechtil psa, který sice neměl unikátní barvu, měl však vynikající vlastnosti pro stopování a lov.
POPIS:
Plemeno loveckých honících psů. Druhým názvem je Elghund. Bílá barva v srsti je od starých ruských honičů harlekýnů. Toto plemeno psů je velmi populární v celé Skandinávii, americkými a anglickými kluby však standard není přiznán. Elegantní pes, překrásného vzezření. Oči jsou tmavé, uši tenké a měkké. Hruď je hluboká.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 45 až 51 cm (ideál 48 cm).
Fena má v kohoutku 40 až 46 cm (ideál 43 cm).
VÁHA:
V rozmezí 16 až 22 kg.
SRST:
Srst je krátká a přiléhavá.
Zabarvení: černé, mramorované se žlutavě hnědými a bílými odznaky. Tmavě kaštanová barva je nežádoucí, rovněž také převládání bílé či tmavohnědé barvy. Byla by to diskvalifikace pro další chov.
CHARAKTER:
Milý a oddaný pes, nehodí se však pro chov v domácnostech.
PÉČE:
Srst nepotřebuje zvláštní péči.
PLEMENO:
FCI V. - Špicové a primitivní typy.
Sekce 3 - Severští lovečtí psi.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
NLC
ČÍSLO STANDARDU:
268 / (Norsko)


Fotešky

14. dubna 2008 v 15:32 Jezevčík
Jezevčík dlouhosrstýJezevčík hladkosrstýJezevčík drsnosrstýJezevčík hladkosrstýJezevčík drstnosrtýjezevčík

Popis jezevčíků

14. dubna 2008 v 15:13 Jezevčík
Jezevčík (Dachshund)

Jezevčík je skupina plemen německých loveckých psů jamníků.PŮVOD:
Podle typu srsti se jezevčíci dělí na hladkosrsté, dlouhosrsté a drsnosrsté. Hladkosrští jezevčíci se možná odštěpili ve 14. až 15. století od francouzských basetů a pinčů. Byli tedy pravděpodobně nejstaršími německými loveckými psy. Dlouhosrští jezevčíci, kteří vznikli křížením hladkosrstých jezevčíků se španěly, se objevili v 15. až 16. století. Drsnosrští jezevčíci vznikli na přelomu 17. a 18. století křížením hladkosrstých jezevčíků s kníračem a posledních sto let byli tito potomci kříženi ještě s Dandie dinmond teriérem. Roku 1888 byl v Německu založen "Klub milovníků jezevčíků" a tehdy byl také přijat jejich první standard.
POPIS:
Jezevčík jsou chováni po celém světě. Jezevčíci jsou silní, svalnatí psi, se značně protáhlým tělem a krátkýma nohama. Bez ohledu na krátkost svých končetin jezevčík nepůsobí neobratným dojmem.
VÁHA:
Jezevčík standard: do 9 kg, optimální 6,6 až 7 kg.
Jezevčík trpasličí: do 4 kg.
Jezevčík králičí: do 3,5 kg.
SRST:
Jezevčík hladkosrstý:
Krátká, hustá, lesklá, hladce přiléhavá, pevná.
Zbarvení:
a) Jednobarevné: Červená, červenožlutá, žlutá. Upřednostňuje se čistá barva.
b) Dvoubarevné: Temně černá nebo hnědá.
c) Skvrnité (tygrované, žíhané): Základní barvou je vždy tmavá barva (černá, červená nebo šedá).

Jezevčík drsnosrstý:
Stejnoměrně přiléhavá. Hustá, drátovitá.
Zbarvení:
a) Jednobarevné: Červená, červenožlutá, žlutá. Upřednostňuje se čistá barva.
b) Dvoubarevné: Temně černá nebo hnědá.
c) Skvrnité (tygrované, žíhané): Základní barvou je vždy tmavá barva (černá, červená nebo šedá).

Jezevčík dlouhosrstý:
Rovná, lesklá srst s podsadou, přiléhající, prodlužuje se na spodní straně těla.
Zbarvení:
a) Jednobarevné: Červená, červenožlutá, žlutá. Upřednostňuje se čistá barva.
b) Dvoubarevné: Temně černá nebo hnědá.
c) Skvrnité (tygrované, žíhané):

Základní barvou je vždy tmavá barva (černá, červená nebo šedá).

CHARAKTER:
Jsou to chytří, živí psi, velice oddaní a věrní pánovi, výborní hlídači s pronikavým hlasem.
PÉČE:
Mají rádi dlouhé procházky. Jejich konstituce jim neumožňuje skákat po vertikální ose. Tento pohyb by mohl vést k poškození páteře, zvláště má-li pes nadváhu.
PLEMENO:
FCI IV. - Jezevčíci.
S pracovní zkouškou.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
J, JTK
ČÍSLO STANDARDU:
148 / 09.05.2001 (Německo)


Pár fotek

14. dubna 2008 v 15:09 Bladhaund

Popis

14. dubna 2008 v 15:06 Bladhaund

Bladhaund

Původ: Patří k nejstarším evropským honičům, zároveň je blízce spřízněn i s plemeny dogovitými. Pochází z benediktinského kláštera sv. Huberta v dnešní Belgii, kde ho mniši chovali v relativně čistokrevné podobě již od 7. století. O něco později se tito psi dostali i do Anglie a zde probíhal jejich chov nezávisle po dlouhá staletí. Moderní chov byl založen na sloučení obou vývojových linií.
Popis: Velký a těžký pes. Hlava výrazná a mohutná, s množstvím volné kůže a vrásek a dlouhými, převislými pysky. Tmavé menší oči se spadavými spodními víčky a viditelnou růžovou spojivkou. Uši nízko nasazené, dlouhé (dosahující alespoň k nosu), porostlé krátkou, jemnou srstí. Krk dlouhý, dobře osvalený, s lalokem. Hřbet široký, velmi silný, břicho mírně vtažené. Končetiny rovné, svalnaté, silných kostí. Ocas středně dlouhý, nesený v oblouku nad linií hřbetu. Srst krátká a tvrdá. Zbarvení: hnědočervené nebo černotříslové.
Charakteristika: Velmi klidný, rozvážný pes, který je mimořádně přátelský ke všemu živému, miluje lidi a nemá v sobě ani stopu agresivity. Zároveň je však poněkud svéhlavý a neprojevuje velkou ochotu podřídit se výcviku.
Zvláštní nároky: Vyžaduje citlivý a trpělivý přístup. Jednoznačně se lépe hodí pro držení venku, protože vyžaduje prostor a kromě toho hodně sliní. Vzhledem k dobrácké povaze není dobrým hlídačem.
Užití: Lovecký pes - honič a barvář, pro klidnou povahu a zajímavý vzhled dnes častěji držený jako pes rodinný a společenský.
Výskyt: Ani běžný, ani vysloveně vzácný. Ročně je u nás odchováváno několik desítek štěňat.
Možná záměna: S jinými honiči (švýcarští, gaskoňští apod.), kteří jsou však nepoměrně vzácnější, menší a méně mohutní.
pes35-50kg67cm
fena35-50kg60cm