Září 2008


Zlatý retrívr- popis

15. září 2008 v 18:15 Zlatý retrívr
Zlatý retrívr
Země původu: Velká Británie
Původní a dnešní využití : Lovecký pes využívaný původně k přinášení především vodního ptactva. K tomuto účelu se sice používá i dnes, větší uplatnění však nachazí v jiných oblastech, mimo jiné jako slepecký a záchranářský pes
VNĚJŠÍ ZNAKY
Tělo: Zlatý retrívr je proporčne vyvážený pes s masivní stavbou těla. Hřbet má rovný, silně osvalená bedra jsou krátká. Ocas je nošen horizontálně ve výši hřbetu, na konci není ohnutý. Dosahuje k hlezenním kloubům. Žebra jsou hluboká a dobře klenutá. Dlouhé lopatky jsou šikmo položené. Lokty přiléhají těsně k tělu. rovné přední končetiny jsou opatřeny silnými kostmi.Kolena jsou dobře zaúhlená, hlezna nejsou vytočená dovnitř ani ven. Zánartní jsou při pohledu zezadu rovná. Tlapky jsou kulaté, tzv. kočičí. Svalnatý a suchý krk má přiměřenou délku

Hlava: Rozměrově vyvážená hlava je dobře vymezená i umístěná na krku. Lebka je široká a hluboká. Délka hřbetu nosu se téměř shoduje z délkou lebky. Stop i týlní hrbol jsou zžetelně vyjádřené. Středně velké uši jsou nasazené téměř v rovině očí, které jsou posazeny daleko od sebe. Skus je nůžkový.

Kohoutková výška: Psi měří 56-61 cm, feny dosahují výšky 51-56 cm
Hmotnost: Dospělý jedinec tohoto plemene váží kolem 27-33 kg.

Srst: Rovná nebo zvlněná srst má hustou podsadu odpuzující vodu.
VLASTNOSTI:
Povaha: Zlatý retrívr je velmi společenský pes s vyrovnanou povahou. Projevuje se dobromyslně a snaží se vyhovět svému pánovi. Je klidný a agresivita je mu zcela cizí. Štěká velmi málo. Je značně přizpůsobivý. Vyniká inteligencí a rád pracuje pro svého pána. Citlivě vnímá tvrdá slova i náladu panující v domě. Nerad zůstává sám. Většina jedinců ráda plavea je sportovně založená.

Společenská charakteristika: Plemeno velmi dobře vychází s jinýmí psy, i se zástupci stejného pohlaví. Vztah k ostatním domácím zvířatům bývá velmi dobrý, je však na místě obeznámit s nimi psa již v raném věku. S dětmi vychází velmi dobře, vzhledem k jeho dobromyslnosti je ve však třeba spíše dohlédnout na děti, aby psa nějak netrápili. Někteří jedinci se chovají ostražitě k neznámým návštevníkům, jsou to však vyjímky. Zlatý retrívr je v první řadě lidumil, který každou návštevu, žádoucí či nežádoucí, přijme přátelsky.

SOUŽITÍ
Péče: Srst je nutno česat akartáčovat, především na místech, kde by mohla plstnatět, jako například na kalhotách. Pravidelně zastřihávejte chlupy mezi polštářky na tlapkách, drží se v nich kamínky a různé nečistoty, které pak psovi při chůzi vadí. Čas od času prohlížejte uši a případně vystříhejte příliš husté chlupy kolem zvukovodu pod chlopní ucha. Předejdete tak jeho případnému ucpání a zánětu ucha. Nejméně jednou ročně by se měla srst trimovat( ručně vyškubat), aby si podržela hezký vzhled. Psi účastnící se výstav vyžadují v tomto ohledu víc péče.
Výchova: Zlatý retrívr se učí velmi rychle a to, co se naučil, si pamatuje celý život. Nikdy jej nevychovájte tvrdou rukou, dopustili byste se násilí na jeho citlivé duši. Výcvik obměnujte a buďte důslední. Za dobré chování nazapomeňte psa odměnit.

Pohyb: Zlatý retrívr je velmi přizpůsobivý a podvolí se životnímu rytmu svého majitele. Znamená- li to však, že se s ním málo chodí na procházky a má málo možností dovádět, nemůže být štastný. Toto plemeno potřebuje více pohybu, má velkou výdrž a rádo pobývá venku. Většina zlatých retrívrů miluje plavání a aportování. Káždý z nich jde s na¨dšením na dlouhou procházku bez vodítka do přírody. V dospělosti můžete svého retrívra pravidelně nechat běhat vedle kola

Možnost využití: Plemeno je častým účastníkem téměř všech psích sportů, jako hry s míčkem, poslušnost, obediencea obratnost. Dále je v celém světe nasazován jako pracovní plemeno, mimo jiné jako policejní, slepecký a záchranářský pes. Díky svému čichu se může naučit i stopovat. Svou původní funkci, aportování vodních ptáků, ovládá stále ještě skvěle. Zaltý retrívr však v současné době v drtivé většině plní funkci psa do rodiny.
Barvy: Srst může mít jákykoliv odstín zlaté nebo krémové, nesmí mít odstín dočervena nebo mahagované barvy. Menší množství bíle barvy je přípustné, výhradně však na hrudi. Nosní houba by měla být néjlepe černá, může však pod vlivem hormonů nebo okolní teploty přechodně zesvětlat. Okraje očí j sou tmavé, oči jsou hnědé.



Italský ohař-popis

15. září 2008 v 18:04 Italský ohař

Italský ohař (Bracco Italiano, Italian Pointing Dog)

Italský ohař je houževnatý, otužilý a nepoddajný pes, který je dobře uzpůsoben všem typům lovu. Je spolehlivý, obdařený vynikající schopností rozumět, je však také poddajný a snadno se cvičí.

ANGLICKÝ NÁZEV:
angl.: Italian Pointing Dog; it.: Bracco Italiano; čes.: Italský ohař

PŮVOD:
Italský ohař je pes, starověkého italského původu, který byl využíván především pro lov ptactva. Během let se stále vyvíjel, od dřívějšího lovení přes sítě se přizpůsobil dnešnímu způsobu lovu a střílení. Fresky ze 14. století jsou důkazem o přes celá staletí trvající nesporné věčnosti Italského ohaře, a to jak s ohledem na jeho morfologii, tak na jeho schopnosti loveckého psa a ohaře.

POPIS:
Italský ohař je pes silné a harmonické stavby těla a síly plného zjevu. Preferovanými jedinci jsou ti, kteří mají štíhlé až hubené končetiny, dobře vyvinuté svaly, dobře definované linie, se zřetelně vyřezanou hlavou, a velmi zřetelnou dolní ostrou orbitálou, což jsou elementy, které přispívají k rozdílnosti toho plemene.

Délka těla se stejná nebo o trochu větší, než jeho výška v kohoutku. Délka hlavy se rovná 4:10 jeho výšky v kohoutku. Lebka a čenich jsou stejné délky.

Hlavu má hranatou a úzkou, její délky odpovídá 4:10 jeho výšky v kohoutku. Střed její délky je na úrovni linie, která spojuje vnitřní úhly obou očí. Lebka je při pohledu zprofilu ve tvaru velmi otevřeného oblouku, při pohledu z vrchu vytváří velmi podlouhlou elipsu. Šíře lebky, měřená z pohledu jařmových oblouků, by neměla přesahovat polovinu délky hlavy. Vyboulenina čela a nadočnicové oblouky jsou znatelné. Čelní rýha je viditelná a končí ve střední délce lebky. Hřeben je krátký a ne příliš výrazný. Týlový výčnělek je zvýrazněný. Stop má nevýrazný. Nos má objemný, s velkým a dobře otevřeným chřípím, přes rty mírně vyčnívá. Zbarvení je více nebo méně růžové, tělové nebo hnědé, v závislosti na zbarvení srsti. Čenich je buď rovný, nebo mírně klenutý, jeho délka se rovná polovině délky hlavy a jeho hloubka činí 4:5 délky hlavy, Při pohledu zpředu jsou strany čenichu mírně konvergentní. Brada není příliš zřetelná. Horní rty má dobře vyvinuté, jsou tenké a pružné, nejsou však ochablé, kryjí dolní čelist, Při pohledu z pfilu překrývají dolní čelist jen mírně, při pohledu ze předu tvoří pod nosem převrácené "V". Líce má hubené. Oči má dosti velké, polo-postranně posazené, nejsou hluboké, ani vypoouklé, mají měkký a poddajný výraz, oční víčka jsou oválně tvarovaná a dobře přiléhající, duhovka je stejně okrově nebo hnědě zbarvená, v závislosti na zbavení srsti. Uši má dobře vyvinuté, délkou by měli dosahovat až na konec čumáku, bez toho aby byly natažené, jejich šíře se přinejmenším rovná polovině jejich délky, jsou jen mírně zvednuté, jejich základ je dosti úzký, jsou posazené dozadu v úrovni jařmových oblouků, nižší konec ucha končí zakulaceně. Krk má silný, ve zkráceně kuželovitém tvaru, dlouhý ne měně, než 2:3 délky hlavy, má měkký, dvojitý lalok. Horní profil zad je tvořený dvěma liniemi, jedna je téměř rovná, svažující se z kohoutku, druhá je mírně klenutá, spojená s linií zadečku. Kohoutek je dobře definovaný. Bedra má široká, svalnatá, krátká a mírně konvexní. Hruď je široká a hluboká, spadá až k úrovni loktů. Ocas je rovný, u kořene silný, s tendencí se nepatrně zužovat, je porostlý krátkou srstí, při akci je nošený vodorovně. Ramena má silná, dobře svalnatá, dlouhá a svažující, v pohybu velmi volná. Předloktí má silné a rovné. Tlapky má silné, oválně tvarované, s dobře klenutými a těsnými prsty a se silnými drápky, zbarvenými v závislosti na zbarvení kůže bíle, žlutě nebo hnědě, polštářky má pružné a hubené. Zadní končetiny má silné, dlouhé a paralelní. Pohyb je prodloužený, chůze v rovném klusu, se silným impulsem od zadečku, hlava je držená vzhůru a nos dosti vysoko. Kůži má tvrdou, avšak pružnou, na hlavě, hrdle, v podpaždí a nižších částech těla je jemnější.

VÝŠKA:
Italský ohař má v kohoutku 55 až 67 cm.

Pes má ideální výšku v kohoutku 58 až 67 cm

Fena má ideální výšku v kohoutku 55 ž 62 cm.

VÁHA:
Italský ohař váží v rozmezí 25 až 40 kg.

SRST:
Italský ohař má krátkou, hustou a lesklou srst, kratší a jemnější na hlavě, uších a předních částech končetin a tlapek. Zbarvení je: Bílé. Bílé se záplatami různé velikosti v barvě oranžové nebo více či méně tmavě jantarové. Bílé, s většími či menšími záplatami kaštanové barvy. Bílé, se světel oranžovými skvrnami. Bílé, s kaštanovými skvrnami. V této poslední kombinaci je oceňovaná kovová záře a upřednostňovaný je teple kaštanový odstín, který připomíná barvu mnišských šatů. Upřednostňovaná je souměrná obličejová maska, její nepřítomnost je však tolerovaná.

CHARAKTER:
Italský ohař je houževnatý, otužilý a nepoddajný pes, který je dobře uzpůsoben všem typům lovu. Je spolehlivý, obdařený vynikající schopností rozumět, je však také poddajný a snadno se cvičí. Je to klidný, dobře ovladatelný, poslušný a dobromyslný pes.

PÉČE:
Italský ohař potřebuje zajistit dostatek pohybu a dlouhých procházek. Péči vyžaduje také jeho srst, kterou byste měli, alespoň 2 krát týdně kartáčovat. Nezapomínejte mu také kontrolovat ouška a čistit zvukovod. Jinak nepotřebuje žádnou zvláštní péči.

PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Italský ohař se průměrně dožívá 12 až 13 let.

VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Stopař, aportér, vystavovač.

VYUŽITÍ DNES:
Lovecký pes a společník.

PLEMENO:
FCI VII. - Ohaři.

Sekce 1.1. - Ohaři - kontinentální.

S pracovní zkouškou.

OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
IO

ČÍSLO STANDARDU:
202/ 07. 08. 1998 (Velká Británie)

DATUM PUBLIKOVÁNÍ PŮVODNÍHO STANDARDU:
27. 11. 1989